Duševní zdraví Čechů

V tématu duševního zdraví občanů ČR vnímám jeden velký paradox. Navzdory relativně vysoké životní spokojenosti (viz. minulý článek) 27% lidí za svůj život prodělá duševní onemocnění (https://www.youtube.com/watch?v=IFz2FBC7gTw, 2:00). Také proti zvyšující se životní spokojenosti jde od roku 2007 zvyšující se počet sebevražd (https://www.youtube.com/watch?v=sSfNOGajvH4&feature=youtu.be, 29:00). Co se užívání psychofarmak týče, tak jejich spotřeba se v Česku za posledních 25 let zvedla šestinásobně (https://www.irozhlas.cz/.../psychiatr-uzkost-deprese-antidepr...).

Jak se tedy stane to, že jsme spokojení, ale zároveň nás stíhají démoni v podobě depresí, úzkostí, panických atak a stále více z nás si sáhne na život? V tomto svůj názor sdílím s americkým publicistou Rodem Dreherem, který pohodlí považuje za nejvyšší hodnotu dnešní společnosti (https://wave.rozhlas.cz/amerika-je-terapeuticka-spolecnost-...). Problém je však zaprvé v tom, že potěšení z tohoto plynoucí je jaksi "prázdné" a musí se stále přiživovat dalšími nákupy, zážitky, věcmi a technologiemi. Zadruhé v honbě za penězi, které k takovému životu potřebujeme, často zanedbáváme životní nutnosti jako třeba spánek nebo mezilidské vztahy. Právě nekvalitní spánek dává do souvislosti s depresí třeba psycholog Jeroným Klimeš (https://www.youtube.com/watch?v=2xPGmmdtcsk, 52:00). A zatřetí s sebou rostoucí míra blahobytu nese snižující se schopnost snášet zátěž, frustraci a nepohodu. Abych však jen nehanil, tak honba za pohodlím nemusí jít vždy nutně proti našemu duševnímu zdraví, např. při zajištění životních nutností, a rozhodně také není jediným hráčem na tomto poli.

Když v globálu přemýšlím o duševním zdraví, tak si pokládám otázky "Co je přirozené?", "Jak jsme to měli dříve?" a "Jak to skloubit s dnešní dobou?". Například takový pohyb. Hýbat se je přirozené. Diskutabilní je již jak moc a jaký pohyb vykonávat, ale pohyb jako takový je asi přirozený. Hýbali jsme se vždy. Při lovu, sběru, výrobě nástrojů a průzkumu okolí asi i více než dnes. Dnes jdou sedavá zaměstnání, vysedávání po hospodách a u TV, labužničení v jídle, elektrokoloběžky, nadužívání digitálních technologií a další proti tomu, ale naštěstí možností jak se dnes hýbat je stále mnoho. To mě přivádí k závěru, že pohyb prospívá duševnímu zdraví a je dobré ho v našich životech nějak zachovat.

A ať to není celé jen o mě, jak si duševní zdraví udržujete vy? Popřípadě jak o něj přicházíte?