O tom, co dělat pro své tělesné zdraví bylo napsáno již mnohé. Víme tedy jak minimalizovat šanci, že nakazíme sebe nebo ostatní, co dělat, komu volat apod. O čem se opět méně mluví, tak je naše psychika, která v tomto období dostává také pěkně zabrat. A to ať už jste koronavirem nakaženi či nikoli. Zde tedy pár podnětů k opečování svého ducha:
I.
Uvědomte si svůj dosah. V souladu s citátem "Bože, dej mi klid, abych přijímal věci, které změnit nemohu, odvahu, abych měnil věci, které měnit mohu, a moudrost, abych je uměl od sebe odlišit." si odlište věci, se kterými můžete něco udělat a se kterými ne. Ono se totiž často cítíme bezmocně i v situacích, v nichž bezmocní nejsme. Příkladem toho může být rezignace v nastálé situaci, opakem pak minimalizace rizika např. nošením roušky, dezinfekcí rukou aj. A naopak trápit se nad věcmi, se kterými já nic nezmůžu, je také mimo. Někteří z nás nesouhlasí s kroky vlády ve věci koronaviru. Ale ať již souhlasíme nebo ne, v současnosti máme v tomto celkem svázané ruce. Počkejme si na volby, kdy zase budeme mít tu trochu moci ve svých rukou.
II.
Buďme raději obezřetnější než laxní. On problém je v tom, že konečné důsledky a rizika nákazy nyní nelze dohlédnout. Hovoří se o přetížení zdravotnického personálu, riziku mutace, ekonomických dopadech a dalších. Odvolám se opět na naši evoluci, kdy pro nás bylo výhodné raději 100x zbytečně utéct od hrozby než jedinkrát zaspat. Skvěle to popsal Martin Jaroš
(https://www.facebook.com/panjaros/posts/10158057823333630) ve svém příspěvku:
"Lepší je opatření přehnat než je udělat nedostatečná. Lepší je naštvat sto tisíc lidí než nechat sto lidí umřít zbytečně. Z tohoto hlediska podporuji rázné a ještě ráznější kroky. Kdybyste byli v politice a měli rozum, dělali byste to stejně. Velice rádi byste si nechali nadávat všemi těmi přeživšími lidmi za to, že jste to přehnali!"
III.
Nezaměňujme slova strach a panika. Strach je pocit. Pocit, na který máme všichni právo, není ostudou ho mít a dle mého názoru je zcela přiměřený současné situaci. Já ho mám také, mám strach o své blízké, o to jak bude vypadat naše budoucnost, mám strach o své podnikání atd. Strach také často slouží sebezáchově, protože je s námi odjakživa a ve světě kolem nás jsou věci, kterých je dobré se bát. Zato panika je chování. Chování, které je zmatené a často sebezáchově neslouží a obecně je lepší zvládat situace bez ní. O různých přístupech k aktuální situaci krásně psal můj tehdejší spolužák, psycholog Jakub Kuchař:
https://blog.aktualne.cz/blogy/jakub-kuchar.php?itemid=36062.
IV.
Uskromněme se. Teď je ještě relativně dobře, ale kdo ví, jak to bude vypadat pak. Již několik let dělám čas od času to, že si na večeři uvařím jen misku rýže a čaj, sednu si do svého čajového koutku a čtu si knížku. A efekt na mou psychiku je v tu chvíli úžasný. Možná bude v budoucnu potřeba se uskromnit a možná je dobré s tím začít už teď. Dovolím si zde navrhnout i takový experiment, který mám v mysli již delší dobu. Takovou rýži dokáže s nápovědou rodiče uvařit i pěti-leté dítě. A co kdyby měla ten večer celá rodina na večeři jen tu rýži. Představte si ten pocit kompetence u dítěte, které uvaří večeři pro celou rodinu. A představte si to vykročení z našich vysokých standardů a pocit vděčnosti, kterou v tu chvíli může celá rodina mít za to, že máme tu misku rýže. Přesně něco takového zažívám i já když ji večer v čajovém koutku hážu do sebe. Oblast budování pocitu zodpovědnosti a soběstačnosti u vašeho dítěte si již určitě dokážete domyslet sami. A ten argument "Děcka by mi to stejně nejedly." není spíš o tom, že "Mi se to nechce jíst."? :-)
V.
Nepředávkujte se informacemi. Psycholog Tibor Brečka navrhuje věnovat zpravodajství 15 minut denně (
https://1url.cz/EzWWP). Za tuto dobu se dozvíte vše potřebné k aktuální rychle se měnící situaci, na druhou stranu nebudete vystaveni tolika negativním informacím (zvyšující se počty nakažených, uzavírání institucí a obcí, dramatické projevy onemocnění či nedostatek zdravotnických pomůcek). Všechny tyto negativní zprávy působí na naši psychiku a zhoršují naši náladu. Když jsem si včera udělal rešerši zpráv na serveru Novinky.cz, tak mi z toho vyšlo 46 negativních zpráv k 5 jakž takž pozitivním.
VI.
Vysvětlete koronavirus dětem. Každý člověk má bytostnou potřebu rozumět světu kolem sebe. To, čemu nerozumíme, je pro nás ohrožující. Koronavirus je často stěží srozumitelný nám dospělým, jak nesrozumitelný pak musí být pro děti. Vím, že pro nás dospělé, kteří máme děti chránit, a chceme být v jejich očích za "ty velké" může být těžké přiznat třeba to, že se bojíme nebo že s tím nemůžeme nic moc dělat. A možná to zní pateticky, ale opravdu si stojím za tím, že je lepší otevřenost a třeba i přiznaná zranitelnost než předstírání že nic. Také si u dětí získáte důslednější dodržování hygienických návyků když budou vědět proč to dělají. A možná také u nich vybudujete pocit kompetence a zodpovědnosti když je pošlete na nákup pro prarodiče.
VII.
Pomáhejte. Jakkoli. Tentokrát se odvolám sám na sebe a své články o dobročinnosti (
https://www.chrobak-terapeut.cz/blog/), v nichž dokazuji, že dobročinnost je výhodná jak pro dárce, tak i pro příjemce. Takže šijte roušky, nakupujte seniorům, šiřte (OVĚŘENOU!!!) osvětu, prostě cokoli.
VIII.
Pokuste se to vnímat i jako příležitost. Dle mého názoru je toto nejbohatší bod ze všech. Například já se na prosbu mé partnerky sbalil a společně jsme vyrazili bydlet k jejím rodičům. Zřídili jsme si tedy takové dvougenerační bydlení, k němuž bychom se nebýt koronaviru určitě nedostali. Také vy můžete nacházet příležitosti, které vám současná situace nabízí. Třeba se můžete konečně pořádně vyspat když teď nevstáváte do práce, třeba si více pobýt sami se sebou, spolu s TV vyučovat své děti, ne jen je zkoušet z již probraného učiva nebo s nimi dělat úkoly. V tomto mě velice oslovil příspěvek Tomáše Sedláčka (https://1url.cz/wzWWY), z něhož odcituji jen jedinou větu:
"Čeští funkční alkoholici si zkusí, jaké to je, být bez hospod, bez večerního točeného piva.".
Tomu říkám příležitost :-)
IX.
Je pro mě jaksi paradoxní, že navzdory tomu, že tak ochotně přesouváme mezilidskou komunikaci do virtuálna, tak když nám někdo zvenčí (vláda) chce ten osobní kontakt vzít, tak ne a ne. Ano, v situaci ohrožení se máme jako lidský druh tendenci sdružovat. Skupina znamená bezpečí, osamocení ohrožení. Tato strategie však byla užitečná když jsme v naší historii čelili hladu nebo predátorům, nikoli však nyní v situaci virové pandemie. Telefonický či virtuální kontakt s člověkem rozhodně není úplný, ale v současné situaci asi ten nejlepší možný.
X.
Poučme se. Další příležitost, jakou nám koronavirus skýtá, je šance poučit se. Nedělám si iluzi, že by to vedlo ke globálnímu snížení emisí či třeba čistějším oceánům. Na úrovni jednotlivce či institucí však mám naději, že se naučíme si tvořit větší finanční rezervu pro případ, že bude hůř. Možná si nenaplánujeme drahou hypotéku, luxusní automobil, péči o malé děti a all inclusive dovolenou u moře najednou. Ještě pro naše rodiče nebylo ani jedno z tohoto samozřejmostí. Možná nás koronavirus vrátí k jakési konzumní pokoře.
XI.
Zachovejme to, co máme rádi. Samozřejmě v rámci současných možností a v souladu s opatřeními vlády. Může to být film, procházka, hodinový telefonát s kámoškou, pečení, cokoli. A v rámci jednoduché rady: "Když něco funguje, dělejte toho víc." si toho dopřejte co možná nejvíce. Činnosti, které nám dělají radost, nyní potřebujeme více než kdy jindy.
XII.
Jestliže jsou vaše psychické obtíže větší, než sami zvládáte, neváhejte si říci o pomoc odborníkům. Mnoho psychologů a terapeutů již nyní poskytuje krizovou intervenci na dálku.
XIII.
Pokud Vás tento článek oslovil, sdílejte. Třeba zlepší duševní pohodu i někomu jinému.
Na závěr si dovolím vyjádřit svou víru v český národ. Ač jsem v tomto byl vždy spíše pesimista, tak vlna péče o starší lidi, hromadné šití a rozdávání roušek a dnes i pohled na jejich nošení všude po městě, mi vhánělo slzy do očí. Věřím, že to dáme.
Radek Chrobák
