Důvod k vděčnosti

29.12.2020

Kdybych vám letos k Vánocům měl popřát jedinou věc, tak by to byla vděčnost. Vděčnost. Pocit, který v uplynulém roce bylo někdy těžké v sobě nalézt. A to mluvím i z vlastní zkušenosti. Jak v tom všem blázinci, omezování se a umírání pocítit vděčnost? Nabídnu vám pocit vděčnosti skrze důkazy, že lidstvo je na tom nejlépe co kdy bylo a stále směřuje k dalším zlepšením.


Jsem si vědom, že tímto článkem se vydávám na velice tenký led. Proto chci hned v jeho úvodu vyjasnit tři věci. Zaprvé se nebudu vyjadřovat k tématu životního prostředí. Tam nemám dostatek informací k nějakým závěrům a jsem spíše skeptický. Budu tedy mluvit pouze o dopadech lidské činnosti na jiné lidi. Zadruhé, tento článek nevzniká proto, aby zlehčoval nebo relativizoval něčí trápení. Jeho úlohou je vyvážení pozitivních a negativních zpráv, když těch negativních bylo letos nepoměrně víc. A také chci vynést na světlo dobré věci, které se tak nějak okolo nás dějí, ale někdy je těžké si jich povšimnout. A zatřetí, letos často zaznívalo "Česko". Ať už to byl český národ, schodek českého státního rozpočtu či Češi Čechům. Ekonom Tomáš Sedláček tvrdí, že naše schopnost empatie (Sedláček hovoří o "morálním exoskeletonu") se zastavila na úrovni národů (https://www.youtube.com/watch?v=g3jiD_jbyZ4&ab_channel=Neurazitelny.cz, 46:50). Takže už to není jen "Kdo neokrádá stát, okrádá svou rodinu.", ale i "Kdo neokrádá Evropskou Unii, tak okrádá svůj stát.". Super, za mě jednoznačně pokrok :-) Já se však záměrně vykašlu na Česko a rozšířím pohled na celé lidstvo. Další výzvou pro mě samotného je rozšířit tento kruh empatie i na živočišnou říši, natož pak na vše živé. A možná že právě rozšíření naší empatie na vše živé je cesta k ekosystémové udržitelnosti, která by mohla být naším dalším a možná i dosud největším pokrokem.


PROČ O SVĚTĚ ČASTO PŘEMÝŠLÍME ŠPATNĚ A VĚCI JSOU LEPŠÍ NEŽ SE ZDAJÍ

Hans Rosling ve své knize Faktomluva uvádí 10 instinktů, které nás vedou ke zkreslenému vnímání světa. Faktomluva je kniha, kterou bych doporučil snad plošně všem :-) Nechci ji zde zcela vykrást, proto uvedu pouze dvě z uvedených desíti zkreslení. Zbytek máte k samostudiu :-) No a poté přidám ještě jedno zkreslení, které nenajdete ve Faktomluvě, ale v Roslingově příspěvku o světové chudobě (https://www.ted.com/talks/hans_rosling_new_insights_on_poverty) a v závěru doplním o postřeh profesora kognitivních věd Stevena Pinkera.


Instinkt propasti

"Chudý a bohatý svět", "Chudá Afrika a bohatý Západ" nebo třeba "rozvojové a rozvinuté státy", chcete-li. Myšlení v polaritách je dle mého názoru lidem vlastní, protože je jaksi snadnější. Je snazší říct, že roušky buď zcela fungují nebo zcela nefungují, pravda je však někde uprostřed, a sice že snižují riziko přenosu nákazy. Je snazší říct, že tento sportovec je talent a tento zase dříč než hledat pravdu někde uprostřed, a sice že za úspěch vděčí jistému talentu, který se však podařilo rozvinout jen díky patřičnému úsilí. A také je snadnější říci, že svět je tvořen bohatými a chudými, než se obtěžovat s alespoň 4 příjmovými skupinami (s denním příjmem do 2$, do 8$, do 32$ a nad 32$), jak to navrhuje Rosling.

Toto polaritní myšlení bylo platné možná naposledy někdy okolo roku 1980, kdy byl svět opravdu rozdělen na chudou většinu (levý vysoký kopec tvořený především obyvateli Asie a Afriky) a bohatou menšinu (pravý nižší kopec tvořený především obyvateli Evropy a Severní Ameriky). Jenže on ten svět v roce 2020 vypadá docela jinak. 

Jak vidíte, tak za uplynulých 40 let se podařilo slít oba extrémy v takřka Gaussovu křivku, kde je část extrémně chudých a část extrémně bohatých lidí, drtivá většina světové populace se však nachází uprostřed, s příjmem od 4 do 20 dolarů na den. Rozdělení světa na chudý a bohatý tedy již dneska neplatí. Rosling uvádí, že naše představy o světě bývají zastaralé i několik desetiletí!

Při rozkliknutí tohoto odkazu si můžete přehrát celosvětový vývoj příjmu od roku 1800 až do současnosti: https://bit.ly/2tJ70XG.


Pokud čtete tento článek, tak velice pravděpodobně patříte do nejvyšší příjmové skupiny. Abyste to zjistili přesně, vřele doporučuji vyzkoušet si tuto kalkulačku (https://howrichami.givingwhatwecan.org/how-rich-am-i). Ale pozor, říkám jí nástroj na stud :-) Třeba já se totiž dozvěděl, že mám jen krůček k 5% nejbohatších lidí světa. Při zadání země, ve které žijete, ročního již zdaněného příjmu vaší domácnosti, počtu dospělých a dětí ve vaší rodině se dozvíte, kolik procent světové populace je v otázce příjmu pod vámi a kolik naopak nad vámi. Jen tak mimo soutěž, jaká hodnota by pro vás byla důvodem k vděčnosti? Za mě je to cokoli nad 50%, kdy si již mohu říct, že jsem měl štěstí, že jsem se narodil do té bohatější poloviny světa.


Rosling právě pohled lidí s vysokými příjmy přirovnává k pohledu z vysoké budovy. Z vlastní zkušenosti asi víte, jak je obtížné vnímat rozdíly ve výškách budov podstatně nižších. Vypomůžeme si tedy tím, že budovy rozdělíme nahrubo na ty vysoké a na ty nízké. A stejně tak když se díváme z naší perspektivy lidí s vysokými příjmy, máme tendenci vnímat ostatní buď jako bohaté nebo chudé, nic mezi tím. Lidé žijící v extrémní chudobě by vám však řekli, nakolik by se jim zlepšil život, kdyby namísto jednoho dolaru denně vydělali dolary čtyři nebo třeba dokonce deset. Musí-li člověk všude chodit pěšky a naboso, dobře zná cenu kola, které by mu ušetřilo spoustu času a sil.


Instinkt osudovosti

"Pepíčkovi ta matika nejde a nikdy nepůjde.", "Je to socka a není jí pomoci." nebo "Afrika je chudá a vždy chudá bude.". Opět ohromné zjednodušení, kdy jsme líní aktualizovat své představy o sobě, o jiných lidech nebo o světě obecně. Rosling uvádí rychlost pokroku lidstva na velice názorném příkladu, kdy přirovnává své rodné Švédsko v době narození jeho prababičky (rok 1863) k dnešnímu Afghánistánu. V roce 1891, roce narození jeho babičky, na tom bylo Švédské jako dnes Lesotho. Jeho matka je s ročníkem narození 1921 zase zambijským členem rodiny. A Rosling samotný se v roce 1948 narodil do Švédska na úrovni dnešního Egypta.


To, co je chudé, nemusí chudým zůstat. Dobře je to patrné třeba na Japonsku, které se po válce v roce 1945 nacházelo v otázce bohatství někde uprostřed světové populace.

Dnes však již Japonsko patří k nejbohatším státům světa. 

Tyto změny se však nedějí jen u Japonska. V průběhu minulých šedesáti let se prakticky všechny africké země jižně od Sahary proměnily z kolonií na nezávislé státy. Každá z padesáti zemí jižně od Sahary zredukovala míru dětské úmrtnosti rychleji, než to kdy dokázalo Švédsko. Mimochodem, Rosling odhaduje, že v roce 2048 příjem na osobu Indie a Číny dorovná příjem na osobu USA a UK (https://www.ted.com/talks/hans_rosling_asia_s_rise_how_and_when/transcript#t-930995).


Proti instinktu osudovosti hovoří i prostá logika. Státy, které jsou chudé, mají více prostoru k turbulentnímu růstu než státy, které již jsou bohaté.


Penězo-centrický pohled na svět

Odpusťte mi, prosím, tento krkolomný název :-) V nadpisu se neskrývá nic jiného než naše tendence vnímat pokrok pouze v intencích peněz. Ti jsou chudí, ti zase bohatí, ti zbohatli o tolik a ti si mohou dovolit to a to. Jenže ony peníze jsou pouze prostředek. Co veškerý ten pokrok, který se děje na poli snížení dětské úmrtnosti, práv žen a jejich vzdělání, svobody a lidských práv, vzdělání, volného času a dalších? V jedné ze svých přednášek pro TED (https://www.ted.com/talks/hans_rosling_new_insights_on_poverty) Rosling škáluje současný důraz na jednotlivé aspekty pokroku, přičemž jednoznačně největší důraz je kladen na ekonomický rozvoj. Navrhuje však přehodnotit naše cíle na nulový důraz na ekonomický rozvoj, protože ten je pouze prostředkem. Prostředkem k "vyšším cílům" jako je zajištění lidských práv, zdraví občanů či kultury, kterou vnímá jako hodnotu života.

"Kvalitnější" zpravodajství

S dalším vysvětlením našeho pokřiveného vnímání světa přichází Steven Pinker ve své přednášce na TED (https://www.ted.com/talks/steven_pinker_the_surprising_decline_in_violence/transcript#t-478879). Jak sám říká: 

"Associated Press je lepší v zaznamenávání válek po celé Zemi než byli mnichové 16. století."

Problém však je, že nejsme informováni rovnoměrně o pozitivních i negativních věcech. Novinář, který by udělal reportáž o zemi, kde je již 40 mír nebo z města, které dosud nebylo napadeno teroristy, by asi příliš nepochodil. Věci s krvavou stopou, o kterých čteme v novinách, se vpálí do paměti více než zprávy o tom, že mnohem více lidí umírá stářím doma v posteli. Paradoxně tedy lepší zpravodajství než kdy dříve vede k tomu, že se naše vnímání světa stále více rozchází s realitou. Ve svém dalším příspěvku pro TED (https://www.ted.com/talks/steven_pinker_is_the_world_getting_better_or_worse_a_look_at_the_numbers) Pinker uvádí srovnání pozitivních a negativních emocionálních slov v New York Times a také celosvětově. S podivem v průběhu desetiletí, v němž je lidstvo zdravější, bohatější, moudřejší, bezpečnější a šťastnější, je zpravodajství stále pochmurnější.

Předávkování negativními informacemi si v uplynulém roce zakusilo mnoho z nás. Již při první vlně koronaviru psycholog Tibor Brečka, autor knihy Psychologie katastrof, radil věnovat zpravodajství pouze 15 minut denně (https://video.aktualne.cz/dvtv/psycholog-mam-strach-z-toho-co-se-kolem-koronaviru-deje-post/r~1f680ef25e5f11eab115ac1f6b220ee8/). Za těchto 15 minut se zaručeně dozvíte vše potřebné k rychle se vyvíjející situaci, zároveň se však nepředávkujete negací.


Takže to byl krátký exkurz do našich zkreslených představ o světě. A teď už k tomu pokroku, kterého jsme za uplynulá tisíciletí, staletí či desetiletí dosáhli.


POKROK CELOSVĚTOVĚ

Již v roce 2007 hovoří Pinker na TED konferenci o ústupu násilí mezi lidmi navzájem. Dle něj byli totiž naši předkové mnohem větší násilníci než jsme my a že násilí je dlouhodobě na ústupu a momentálně žijeme v době největšího míru v historii člověka jako druhu. Kdo považuje dobu před 10 000 lety za harmonickou, bude možná překvapen tímto grafem zachycujícím několik společenství lovců a sběračů tehdejší doby a jejich šanci, že muž daného kmene umře rukou jiného muže.

Ten nepatrný modrý sloupeček v levém spodním rohu značí statistiku odpovídající Spojeným Státům a Evropě ve 20. století a zahrnuje všechna úmrtí v rámci obou světových válek. Pokud by se stupeň úmrtnosti v kmenových válkách přenesl do 20. století, měli bychom tady dvě miliardy mrtvých a ne 100 milionů.


Pojďme dál. Třeba taková Bible. I v tomto předpisu morálních hodnot lze nalézt popis toho, co se očekávalo ve válce. Například úryvek z knihy Numeri 31:

"A oni bojovali proti Midianitům jak Pán přikázal Mojžíšovi a zabili všechny muže. A Mojžíš k nim promluvil, "Ponechali jste všechny ženy naživu? Teď, tedy, zabte všechny jejich mužské potomky, a zabte všechny ženy, které již poznaly muže a líhaly s ním, ale všechny nedospělé ženy, které nepoznaly muže a nelíhaly s ním, ponechte naživu pro sebe."

Jinak řečeno, zabijte muže, zabijte děti a najdete-li panny, můžete je nechat naživu, abyste je mohli znásilnit. Dle Pinkera můžete v Bibli nalézt čtyři až pět pasáží tohoto druhu. V Bibli také stojí, že poprava byla přijatelným trestem za zločiny jako je homosexualita, cizoložství, rouhání, modloslužebnictví, pozdvihnutí hole na bližního o Sabatu či dokonce odmlouvání rodičům.


Ve středověku porušení zákona, za které byste dnes dostali pokutu, mohlo tehdy vést k uříznutí jazyka, uší, k oslepení, useknutí ruky, atd. Byly známy mnohé důmyslné způsoby sadistického provedení trestu smrti: upálení na hranici, vyjmutí vnitřností, lámání kolem, rozčtvrcení koňmi, atd. Trest smrti byl sankcí za nenásilné kriminální činy, jejichž seznam by byl dlouhý: mimo jiné třeba kritizování krále nebo krádež bochníku chleba. Otroctví, jak známo, bylo preferovaným prostředkem úspory pracovních sil, a krutost byla oblíbenou formou zábavy.


Také co se týče vražd, tak jsme se dostali ze středověké normy 100 vražd na 100 000 obyvatel na 1 vraždu na 100 000 obyvatel v sedmi nebo osmi evropských zemích. V USA je počet vražd v přepočtu na obyvatele o něco vyšší, "vyšší" zde však znamená nikoli 100 na 100 000, ale zhruba 5 na 100 000.

Pojďme dál. Od roku 1945 v Evropě a v Americe došlo ke skokovému potlačení válek mezi státy, poklesu počtu etnických nepokojů, pogromů a vojenských převratů, dokonce i v Jižní Americe. Celosvětově došlo ke skokovému snížení počtu mrtvých ve válkách mezi státy. Od konce Studené války také proběhlo méně občanských válek a genocid.


V roce 2018, tedy o 11 let později, pak Pinker v dalším svém příspěvku pro TED přidává další statistiky plné naděje. Srovnává svět dneška se světem před 30 lety.

Také srovnává očekávanou délku života v různých částech světa...

úmrtí dětí do 5 let věku (v procentech). Vidíte jak třeba i Etiopie jde s dětskou úmrtností strmě dolů a je zhruba v pětině hodnoty z roku 1970...

úmrtí následkem hladomoru...

podíl lidí žijících v extrémní chudobě...

válčící velmoci. Poslední válka velmocí postavila Spojené státy proti Číně před 65 lety...

počty padlých ve válkách...

podíl demokracií k autokraciím, kdy dvě třetiny lidí na světě žijí v demokratických zřízeních.

Náš život je však bezpečnější i v dalších aspektech. Oproti minulému století máme o 96% menší šanci že budeme zabiti autonehodou, o 88% menší šanci že budeme sraženi na chodníku, o 99% menší šanci že zemřeme při letecké havárii, o 95% menší šanci že zemřeme při výkonu povolání, o 89% menší šanci že budeme zabiti božím dopuštěním, jako je sucho, povodeň, požár, bouře, sopka, sesuv půdy, zemětřesení nebo pád meteoritu, včetně o 97% menší šance, že budeme zabiti bleskem. 

Neustále také stoupá podíl gramotných lidí, kdy dnes již více jak 90 procent světové populace mladší 25 let umí číst a psát...

také trávíme méně hodin v práci...

a díky rozšíření tekoucí vody, elektřiny a domácích spotřebičů klesl také počet hodin, který každý týden věnujeme domácím pracem z 60 na současných 15. K tomuto se přidává i Rosling ve svém příspěvku o tom, jak pračka zkvalitnila život jeho babičky i matky: https://www.ted.com/talks/hans_rosling_the_magic_washing_machine.

Učinil nás spokojenějšími všechen ten prospěch ze zdraví, majetku, bezpečnosti, znalostí a volného času? Odpověď je ano. V 86 procentech zemí světa se v posledních desetiletích spokojenost zvýšila. A abych vás už definitivně ubil tím, jak se lidstvo mění k lepšímu, přidávám ještě čtyř-stránku z knihy Faktomluva, kde Rosling vypočítává nejen 16 dobrých věcí, které se dále zlepšují, ale také 16 špatných věcí, které jsou na ústupu.

Hezký Nový rok!